Jsou balanční kolečka našimi přáteli?

Balanční kolečka se tváří velice bezpečně a na jednu stranu i jsou. Brání nám nebo našim dětem upadnout z kola. Na druhou stranu nám také brání i v dalších věcech, kdy nejdůležitější z nich je právě učení se balanci na kole. Když se mě rodiče v prodejně ptali, kdy mají kolečka z kola sundat, odpovídal jsem “Ještě předtím, než kolo předáte dítěti. “ Dostal jsem překvapivé výrazy a jestliže i vy jste překvapení, čtěte dál a zjistěte co se za tím skrývá.

 

Pokud jste někdy někoho učili plavat takovým stylem, že osobu držíte nad hladinou, aby se naučil tempa, pak jste mohli zjistit, že není takový problém se tempa naučit ale vyrovnat se s tím, jakmile mu seberete onu oporu vašich rukou. Přichazí panika a najednou styl je pryč a skončíme nakonec u oblíbené čubičky. Nezbyde nakonec nic jiného než jít do takové hloubky, kde dotyčný postačí a rozdělit vše na jednotlivé kroky. Pokud chceme skvělé výsledky, nesmíme přeskakovat základy a hlavně nechat toho človíčka bez naší opory aby on sám si vytvořil dostatečné seběvědomí se do hladiny položit a zjistit, že najednou plave.

 

 

dreamstime_xxl_108042196

S učením na kole je to to samé. Musíme začít od úplného základu. Protože ať nám ti studenti jezdí jak chtějí s balančními kolečky, po jejich odejmutí budou muset zase začít od začátku.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Takže jak na to, když ne s balančními kolečky?

 

Nejlépe je samozřejmě začít s odrážedlem, kde už si dítě učí nejen rovnováze ale i spoléhání se na sebe.  Jsou odrážedla, které jsou pro děti už dvou let.

Nicméně nikdy není pozdě a ikdyž je dítě už veliké a spíš už je na jeho velikost klasické dětské kolo, ani to není problém. Odrážedlo se z kola dá udělat jednoduše a to pomocí odmontování pedálů.

Takže jak bychom učení na kole rozdělili do kroků?

  1. Lokalita – vybereme takovou lokalitu, která je klidná a bez provozu. Budeme chtít rozhodně začít na pevném povrchu. Ačkoli se tráva zdá jako dobré místo pro učení, protože se padá do měkkého, tento nerovný povrch bude činit spoustu potíží a brzdit. Proto jsou dobré zpevněné povrchy a v nejlepším případě nějaké klidné parkoviště. Parkoviště proto ,že jakmile se dítě naučí udržet na kole a zaroveň šlapat, příchází druhá překážka a to udržet se na cestě. Máme-li ale velkou plochu, kde si dítě může jezdit jak chce aniž by se stresovalo, že sjíždí z cesty, může nás lehce překvapit jak rychle se učí.
  2. Pedály a kolečka– jesltiže nemáme odrážedlo a začali jsme rovnou s kolem, pak odejmeme balanční kolečka a pedály. Je to naprosto nezbytné, aby si dítě zvyklo na rozložení sil a rovnováhy na kole, jak fungují řitítka a aby si získalo nejen autencký pocit z kola ale hlavně získalo seběvědomí a zkušenosti, které pak může přenést dál.
  3. Nastavení kola – Sedlo dáme dolů tak, aby dítě dosáhlo bez problémů na zem. Jestliže je potřeba nastavíme i řidítka. Natavení kola je velice důležitá součást. Začínající cyklista se musí na kole cítit dobře. Špatný a nepříjemný zážitek může vztah dítěte ke kolu velice ohrozit. Buďme tu trpělivý.
  4. Brzdy – ať se jedná o dospěleho nebo o dítě, zde nejsou vůbec žádné rozdíly. Pokud máme nové kolo nebo jsme si kolo vyzvedli ze servisu, zkoušíme brzdy. Jet pomalu a parkrát si nanečisto probrzdit nás seznámí s citlivostí brzd. Tento jednoduchý ale bohužel přehlížený test nás může ochránit před zbytečnou nehodou. Takže potom co dítě posadíme na kolo, než začneme s chůzí nebo s odrážením, ujistěte se, že ví jak fungují brzdy. Bude to test i pro vás, protože uvidíte, že brzdy fungují správně a můžete být o to klidnější.
  5. Helma a balanc – dostáváme se k samotnému učení. Nasadíme helmu a začněme znovu pomalu a to chůzí, kdy dítě v podstatě normálně chodí jen sedí v sedle. Připomínejme mu sem tam zabrzdit. Jakmile vidíte pokrok, zrychlíme. Při dalším pokroku přejdeme na odrážení, kde se dítě bude odrážet obouma nohama. Tady totiž už natáhneme čas, kdy dítě drží rovnováhu čistě na kolech a to když překládá nohy aby se mohlo znovu odrazit.
  6. Pokrok a pedály – jestliže vidíme další posun a sledujeme, že dítě je sebevědomé v tom co dělá přimontujme pedály.
  7. Asistence u jízdy – jesltiže asistujeme při jízdě, což budeme, dávejme pozor abychom jistili jen proti pádu do strany. Jezdce tlačíme nebo brzdíme jen pokud je třeba. Kolo zatím nedržíme za sedlovku ale držíme dítě v podpaží, kde máme lepší kontrolu a můžeme s jezdcem lehce naklánět, aby zjistil jak naklonění a zatáčení spolu souvisí. Jestliže dítě přestane šlapat, my přestáváme tlačit. Je to jeden z nejpřirozenějších způsobů jak si dítě zafixuje, že šlapání je spojeno s pohybem.
  8. Úkoly – jakmile opět citíte, že dítě nemá problém s tím co dělá, pak dochází na úkoly a změnu držení. Řekněte, že tentokrát budete kolo jistit za sedlovku. Tam totiž jezdec neuvidí. Úkol pak bude jednoduchý jako dojet z místa A na místo B a tam zabrzdit. Potom jak se dítě rozjede a vy v kole cítíte, že drží rovnováhu dobře, pusťte ho a nechte ho jet. Důležité potom je, že mu to dáte dostatečně vědět. Povzbuďte ho, musí vědět, že jelo samo. Asistence je pak podle potřeby ale ubývá. Úkoly se postupně stěžují. Většinou stačí vyrazit na cestu, kde jak jsme si už řekli, nastává obtíž a to udržení se na cestě.

 

Free photo 5562551 © Phil Date – Dreamstime.com

Je třeba být trpělivý a dítě psychicky neshazovat (to bych řekl, že je dobré tak obecně). Dejte mu času kolik potřebuje. Vždyť není kam spěchat.

 

 

 

 

 

 

 

 

No počkej, atak co tedy s těmi balančními kolečky?

No tak ty jsou dané zákonem pro prodejce. Prodejce vám tedy nesmí prodat dětské kolo bez nich. Takže co s nimi? Za mě patří do železa. Kutilové pro ně třeba upltnění najdou. Kam rozhodně nepatří je kolo, na kterém se má dítě uspěšně naučit jezdit.

Bohužel jsem se setkal s přístupem, kdy rodiče kolečka nechají, ejn aby se nemuseli o dítě starat a bát se, že spadne. Mají pak čas si povídat s kamarády(kami), zatímco si dítě hraje. Myslím, že je to velká škoda, protože se tím zrujnuje krásný okamžik, kde máte šanci naučit někoho jezdit na kole. O to víc jedná-li se o vlastní dítě. Jakmile se to jednou naučí, třeba někde sám, už není krok zpět.

 

Pamatujete, jak jsme si na začátku řekli, že pokud chceme skvělé vysledky, pak nesmíme přeskakovat základy?

 

 

Použijme tedy tento moment jako jeden z kamenů do pevného základu, který nám postupně vytvaří skvělý vztah jako výsledek našeho snažení.