Záchranář na cestách

 

Marek Balicki je zdravotní záchranář, hasič a lektor zážitkové první pomoci, který si plní svůj sen ocestování po světě. Kupředu ho vede touha poznávat nové lidi, kultury, místa, ale také své záchranářské kolegy. Cestuje za použití moderního skládacího kola, stopuje, občas využívá místní dopravu. Jaké je pro něj solo cestování? Proč si vybral právě skládací kolo a čím si přivydělává na cestě? O to a mnohem více se s námi podělil v následujícím rozhovoru pro skolemkolem.cz

 

Ahoj Marku. V nedavné době jsi zveřejňoval svoje potápění se žraloky obrovskými na Filipinách kde momentálně setrváváš v Cebu na ostrově Mactan. Jaké to bylo?

Ahoj. No bylo to zajimavé. Jako zážitek super ale za jakou cenu. Udělali tu z toho veliký byznys.
Využívají k tomu migraci žraloků a rozhodně by se to dalo udělat jinak. Průvodci by mohli lépe organizovat lidi a dělat z nich menší skupinky. Takhle tam naženou velkou spoustu lidí a jídlo pro žraloky nasypou přímo pod turisty. Lidé pak na ně sahají, kopou do nich a to by se stávat nemělo.
Během mého natáčení žraloků na video jsem vytratil mobil ve voděodolnem obalu a tak jsem ho zkoušel najít, začal jsem se pro něho potápět. Bylo jich tam docela dost, neviděl jsem často ani na dno, a potápění mezi nimi bylo náročné.

 

Sekce na tvých strankach “O mně” je dělaná před cestou. Píšes tam, že jedna z nejčastějších otázek je “Z čeho budeš žít?” načež odpovídáš instruktor freedivingu a nebo se budeš pokoušet o pracovní víza do Kanady a Nového Zélandu. Vyšlo ti něco z toho?

Hele tady na Filipinách se mi podařilo sehnat práci právě jako ten instruktor. Bydlím tu ve stanu tak mám náklady minimalní a pomůže mi to pak k dalšímu přesunu. Vyšel mi totiž I ten Nový Zéland a tak to bude příští destinace. Ještě tak dva měsíce a letím.

 

Zdá se, že podle toho jak sis to na začátku plánoval, tak ti to i vychazí. Co tě asi překvapilo nejvíc na tvojí cestě? Řekl by jsi že by jsi byl v něčem naivní ve svém plánovaní?

No já moc nepouživám slovo plán. Plány se pořád mění. Já si to spíš vše představuju a musim říct že mi ty představy zatím vychází. Nejvíce mě překvapila ochota lidí. Třeba když jsem jel na kole přes Kyrgyszstán, tak se najednou změnilo počasí. Začlo pršet, byla zima a mizerná viditelnost. No a na tom místě nebylo kde stavět stan. V tomhle stavu, bez znalosti jejich řeči jsem došel k osamocené jurtě u cesty. Po krátké chvíli jsem již držel teplý čaj a nechali mě tam spát spolu s jejich rodinou. Nakonec jsme strávili druhý den pečením chleba,dojením krav, jízdnou na koních a přípravou jídla. Byl to skvělý den kdy ikdyž jsme si nerozumněli , tak jsme si rozumněli. Mám pocit, že v čechách k tomu nejsme vychovaný. Jsme vychovaný pomáhat ale nemyslím si, že kdyby se nějaký cizinec s kolem, který se zmrzlý a promočený ukáže ve městě nebo vesnici, že by ho lidi vzali k sobě a postarali se o něho než bude moct zase vyrazit.

Kolo a Filipíny. Jak se ti právě tam cestuje s kolem?

No nic moc. Máš tu přes 7109 ostrovů, kdy jejich počet je ještě zavislý na přílivu a odlivu. Z tohohle důvodu jsem si tu právě postavil lod. Ona to je taky sranda protože mě nikdy nenapadlo že si budu někdy někde stavět loď. Ale najednou mi tady jeden mistní povídal proč si právě jednu nepostavím? No tak jsem se zeptal kolik by to tak stálo a kdy by to bylo. No a tak řekl nějakou částku a že koncem měsíce, tak jsem říkal, že to je dobrý a pustili jsme se do toho. Nakonec to vzalo dvakrát víc peněz a 4x více času. Ale byla to sranda ji stavět. No a teď mám loď a je škoda s ní nic neudělat. Hehe

Ty jsi se ale stejně už od začátku nechtěl zaměřovat jen na kolo ale chtěl sis udržovat takovou svobodu pohybu v přesunech a v cestováni je to tak?

Jojo. Ono pak můzeš přijít o spoustu zažitků. Například projet vlakem přes Transibiřskou magistrálu je úžasný. Stopovani v mnoha zemích mě přivedlo ke spoustě zajímavých lidí. Tady teďka ta loď, nebo nedávno tu za mnou byla kamarádka a jezdili jsme si tu na motorkách. Sem tam mě svezou i mistní policajti, když jedu po nějaké zakazané silnici, tak si mě odchytnou a chtějí mě převést. To je kolikrát sranda protože když chtějí pak naložit kolo, tak ho nemůžou zvednout. A to pak přijde jeden policajt, zabere a nic. Tak přijde druhej, zabere a nic. Tak se tam s tím kolem tahají dokud jim radši nepomůžu, aby mi náhodou něco nezničili. Hehe

Jsem rád, že to zmiňuješ. Chtěl jsem se zeptat – Co váha kola s bagaží? Kolik toho máš?

Hmm váha, tak to byl průser už od začátku. Mám sebou spoustu elektroniky. Myslel jsem, jak budu natáčet videa, stříhat to všechno a zkoušet se prosadit na nějakém tom cestovatelském trhu. No ale vůbec na to nemám čas a s tou elektronikou se táhnu do teď. V tom jsem byl vlastně možná trochu naivní. Že toho času budu mít víc a tohle všechno budu stíhat. Sestříhal jsem akorát Arménii a Gruzii. Pak mám spoustu materiálu ale neumím ho prodat. Potom taky tím, že nejedu do destinace na určité období, tak musím být připravený na všechno. Takže oblečení, mám tam pohorky – ty jsou těžké. Ale teď pomalu na vyhození, jak trpí vhkem a vedrem. V tomhle si právě myslím, že jsou lepší výpady třeba na 3 měsíce z nějakého svého zázemí a zabalit si jen co je třeba.

Když jsi se takhle už zmínil o kamarádce. Na stránkách o sobě píšeš že jsi spíše vlk samotář. Jak se ti cestuje takhle samotnému?

Cestovat sám je pro mně nejlepší varianta. S nikým se nedohaduješ kudy, kdy a kam pojedete a to mi dává velkou svobodu. Na druhou stranu když teď přijela ta kamarádka, tak to hned bylo jiné protože ty momenty můžeš s někým sdílet v přítomnosti. Já už jsem spíš na parťačku do života. Uvidíme, třeba někoho najdu nebo možná si na samotu zvyknu více. Ale taky nedávno jsem poslouchal podcast na Travel Bible o cestovaní na kajaku s Nikolou Dožovou. A jak to tak poslouchám tak si říkám jak to vlastně mají tyhle nomádky. Že bych jim do té facebookové skupiny digitalních nomádek napsal jestli se nějaká nechce sejít. Hehe

Ještě jedna technická ke kolu – proč zrovna skládací kolo? Koukal jsem, že jezdíš na značce Tern. Vzal jsi první co ti padlo do oka nebo tomu předcházel nějaký vetší průzkum? Jak to kolo drží?

No já většinou strávím dost času průzkumem než něco koupím. Tohle kolo jsem měl ale v paměti už delší dobu protože přesně tohle kolo využívá Míra Šlégr(1)
Míra to jel i pro charitu a s podporou Azubáků(2). Jednou jsem se šel podívat na jejich výstavu a tohle kolo tam měli. Chvíli jsem tam přemýšlel i nad elektro verzí ale po komunikaci s azubáky jsme došli k závěru, že klasika bez elektriky bude aktuálně nejrozumnější ve více ohledech. No a drží neskutečně. Naprosto bez závad, co se týká jízdy samotné. A to že jsem to s ním bral i do off roadu a přes pouště. Nejvíc, co tomu kolu vadí, je přeprava a to jak s ním lidi zachazí. Víš jak, v nákladovém prostoru na to hodí někdo kufr a tak. Právě z tohodle důvodu tam mám ohlou patku na přesmykači. Kluci v jednom cykloservisu mi řekli, že pokud se to pokusíme narovnat tak to nejspíš praskne. A to je velký risk tak jsem to nechal a už jsem se s tím nějak naučil. No takže přeprava tomu dává větší kapky než jízda.

K tvoji cestě jako cestě osobní; Od doby co jsi vyjel, změnil jsi se nějak osobně a jak nebo v čem?

Tak rozhodně se mi změnil pohled na sebe samotného. Pak taky nějaký ten minimalismus. Zjistil jsem, že rozhodně nepotřebuju tolik věcí, kolik jsem měl. Dřív jsem toho měl hodně a nebyl jsem šťastný, teď toho mám málo a jsem spokojený. Pak třeba ačkoli ještě nejsem vegetarián už k tomu trochu směřuji. Kdekoli jsem a vidím jak se ty zvířata chtějí kamarádit, tak mi to nepřijde už tak jako správný. Nějaké to vědomí o jednorazových plastech taky. A to je vážně průser když to vidíš v tom moři a kolik toho je. Takže teď když mi někdo dává igelitku tak už říkám ne a zajímám se dál o toto téma. Pak tím jak jsem vypadl z toho systému který nám přijde normalní. Je to jako vlítnout do nějakého obchodu na Black Friday slevy, tlačit se tam a myslet si, že je to normalní protože šetříte peníze. Ale pak když jste ten chlapík v hlídací místnosti a koukáte na ty lidi na kameře, tak si najednou říkáš co ty lidi blbnou. Tak takový jako nadhled nad tím systémem mi to dalo. A že svět není zlý, ikdyž blbci a lidé zlý se najdou všude. Ale je škoda že nám pořád media tvrdí, jak je svět nebezpečný a ať radši nikam nejezdíme. Je třeba si udělat názor vlastní!

Hele a tak poslední otázka; kolik jsi ujel kilometrů?

No tak to nevím. V Kyrgystánu mi spadl tachometr, naskočily na něm nuly a tak jsem začal znovu. Hehe Ale já to stejně nepočítám. A ani mě to nemrzí. Já to nejedu na počet kilometrů. Jakmile na cestě začneš řešit nějaká čísla tak přicházíš o svobodu. Je to přece hlavně o té cestě a jak se v tom kdo cítí, nekoukat na to jak to jezdí ostatní.


(1) paramedicsjourney.com

(2) Miroslav Šlégr – cestovatel, co se vydal projet jižní ameriku na skládacím kole. Více info zde : skladackovy-extrem.cz

(3) azub.cz